Záložník David Skopec má rád i zimní přípravu

Hráč, který svým způsobem zbožňuje zimní přípravu? V našich podmínkách ne úplně běžná věc, ale ve vlašimském kádru jednoho takového hráče skutečně máme. „To věčný nadávání, přemáhání a tlačení na pilu má svoje kouzlo a člověka to zocelí,“ směje se výborně naladěný záložník Vlašimi David Skopec, který podle svýh slov má zimní přípravu určitým způsobem rád. 

Vrátíme se ještě do časů loňského roku. Před Vánoci jste vyhrál anketu o hráče podzimu mezi fanoušky. Co na to říkáte a do jaké míry ovlivnili vaši známí hlasování? 

Každé vítězství vám udělá radost, takže jsem z toho radost samozřejmě měl, ale je potřeba si říct pár věcí. Pro mě je vůbec samotná existence v tomhle týmu obrovská věc. A kdyby mi někdo před rokem řekl, když jsem byl pět měsíců  bez fotbalu a v Benešově to s námi vypadalo všelijak, že za tenhle půl rok budu v takovémto kolektivu lidí a budu mít za sebou starty ve FNL a dva úžasné zápasy v Mol Cupu, který si budu dlouho pamatovat, tak by se tomu těžko věřilo. A to že sem vyhrál anketu o hráče podzimu? Mám radost, že jsem se do toho hlasování vůbec dostal, je nás v týmu dvacet jedna, a kdyby se rozhodovalo čistě o kvalitě, tak ve finále bude Pavel Vyhnal s Lubošem Tusjakem a mě by se mohlo stát, že se nedostanu ani do první dvacítky (smích), i když je pravda, že za mnou by asi byl ještě Osky (Oskar Fotr), takže bych se do té dvacítky snad dostal (smích). Potom už to samozřejmě všechno závisí na ostatních, proto jsem si myslel že já, nebo Jandys, místní kluci, budeme mít velkou výhodu oproti ostatním, a taky to tak bylo. Mně se jenom potvrdilo to, že mám nejlepší kamarády na světě, který mě obrovským způsobem ženou dopředu, platí to i o mých známých a okolí. Všichni, co mě podporují vědí, že ačkoli tady v tom týmu rozhodně nejsem nejlepší, tak i přesto si to zasloužím. A všichni můžeme mít radost, protože jich není málo a nejsou líný dorazit do Vlašimi na stadion. Dokonce ani na venkovní zápasy, fandit nám, držet nám palce, a to je strašně fajn. Víc takových.

 Jak na sobě ten posun z ČFL do FNL pociťujete? Jak moc to bylo náročné? 

Už jsem trochu odpověděl v první otázce. Každopádně náročné to bylo i nebylo. Všeobecně, sport se vyhrává a prohrává v hlavě a fotbal zrovna tak. Já měl tu cestu delší a trochu trnitější, taky je mi už 23 a v létě jsem k tomu přistoupil tak, že buď to teď urvu anebo zemřu (smích). Bral sem to jako poslední šanci, směřoval jsem k tomu všechno a vyšlo to. Všechno si sedlo, jak mělo, bez spoluhráčů a realizačního týmu, který tu je, by se mi to třeba ani nikdy nepovedlo. Natrénováno jsem měl vždycky, ale až tady jsem z nějakého důvodu byl schopen dostat z hlavy všechny hlouposti a prostě hrát svůj fotbal. Jsou tu zápasy hodně podobné ČFL (Táborsko, Olympie, Frýdek a další) a tam je ten posun fotbalově minimální. Pak je tu třeba zápas jako v Opavě, ten zápas jsem hrál mizerně, pro mě obrovský skok, plný stadion, neuvěřitelní fanoušci, v lize taková atmosféra podle mě nikde není. A tam jsem ten zápas hrál mizerně právě kvůli tomu, že to pro mě byl obrovský posun. Připadal sem si jak ve snu, ale zároveň v horroru (smích). Takže ten půl rok byl pro mě pohádkový, jenom mě pořád bolí to vypadnutí se Zlínem po penaltách.

Volno je minulostí a teď už se pojede zase naplno. Jak náročný pro vás bude ten přechod do plné zátěže? 

Asi minimálně, já všeobecně volno moc nemusím, takže už jsem se nemohl dočkat až to začne. Myslím, že jsme se všichni už těšili, měli jsme volno přes měsíc, což je fakt dlouhá doba. Dostali jsme nějaké úkoly, ty jsme si všichni určitě splnili Volno každý využil, jak potřeboval, někdo víc odpočívá, někdo víc maká, ale myslím, že ten přechod nikomu nevadí, ba naopak, vždyť ten fotbal děláme s láskou! (smích)

Jak máte vy osobně v oblibě zimní přípravu? 

Byla doba, kdy jsem jí nesnášel, ale postupem času se to vykrystalizovalo tak, že jí svým způsobem zbožňuji. To věčný nadávání, přemáhání a tlačení na pilu má svoje kouzlo a člověka to zocelí (smích). Samozřejmě, když člověk přijde připravený, tak si tu přípravu může užít i bez nadávání. Navíc je docela dlouhá, takže se hraje spoustu zápasů a je dostatečná doba se připravit tak, aby to na jaře stálo za to.

Jak se těšíte na přípravné zápasy? 

Zápas je pro každého z nás odměna, hlavně po tom začátku, kdy teď budeme jenom trénovat, tak ten první přátelák s Teplicema budu vyhlížet jak Ježíška na Vánoce (smích). Čeká nás pár týmů z ligy, takže na ty se asi každý z nás těší a je to zajímavá konfrontace. Doufám, že přípravný zápasy využijeme tak, abychom první mistrovský zápas s Příbramí zvládli a celé jaro předváděli fotbal, který lidem ve Vlašimi bude dělat radost.

Poslední otázka. Jak u vás probíhaly Vánoce u vás doma? Co přinesl Ježíšek? 

U nás doma jsou tradiční české Vánoce, uděláme si vánoční pohodu a je nám všem krásně. U mě probíhá na štědrý den klasicky obrovské obžerství a pod stromečkem od Ježíška vždycky najdu něco s fotbalovou tématikou. Ježíšek ví, co mám v životě nejradši! (smích)