Rozhovor s trenérským duem Petr Kotora – Michal Budil

Na sklonku loňského roku proběhlo tradiční vyhodnocování nejlepších hráčů mládežnických kategorií a opomenuto nebylo ani na trenéry. Mezi nejlepší trenéry byli zvoleni koučové od kategorie U15 Petr Kotora a Michal Budil. Nabídla se tedy možnost uskutečnit s oběma oceněnými rozhovor, aby se oba mohli podělit o své dojmy nejen z ocenění, ale i z práce pro mládež. 

Jak si vážíte ocenění, které jste nedávno přebrali od vedení klubu. Jaká k němu vedla cesta?

Petr Kotora: Beru to jako samozřejmost (směje se). Ne vážně. Vážím si toho ocenění. To, že se klub rozhodl ocenit krom hráčů i trenéry, je určitě dobře, a ať to dělají i do budoucna. Na otázku, jaká k tomu vede cesta, není jednoduchá odpověď. U mě to je o důvěře, o tom, že chci aby měli kluci fotbal rádi, aby chtěli hrát fotbal a tím fotbal, myslím fotbal. A krom té trenérské práce, musíte mít dobrý vztah s rodiči, což se v drtivé většině daří. Není to ale jen ocenění pro trenéra, vidím za ním i hodně dobré zázemí v klubu. Také vidím ty ostatní lidi kteří se o chod oddílu starají. Pokud nebudete mít od správců připravené hřiště, od naší kustodky Dáši Říhové vyprané dresy nebo od vedoucí mužstva Radky Čičatkové, Petra Lhotky či sekretáře Jardy Svobody domluvená utkání, nebude to optimální. Za to je jim potřeba poděkovat.

Michal Budil: Ocenění od klubu si vážím velmi, je to pro mou osobu čest a to z důvodu, že je to výsledek práce, kterou s hlavním trenérem Petrem Kotorou provádíme. Já osobně jsem rád, že ve Vlašimi mohu být a ještě se zde setkat s mým idolem (Petrem Kotorou), kterého jsem já okukoval v mém mládí a výsledek tohoto všeho je, že trenérskou práci děláme společně. V současné době se oba dva již ze zdravotních důvodů nemůžeme věnovat aktivně fotbalu, ale děláme vše pro to, aby naši svěřenci dosáhli vrcholu ve své fotbalové kariéře. Cesta, která vede k dosažení tohoto cíle byla dlouhá, trnitá a trpělivá, ale to ke sportu prostě patří, kdy si myslím, že děláme v rámci možností vše proto, aby byl dosažen tento hlavní cíl a to je kluky trénovat a dělat s nimi výsledky, které jednou ocení nejen oni sami, ale i širší fotbalový svět.

Vlašim má celkem slušné zázemí, jak vy jako trenéři mládeže hodnotíte podmínky, ve kterých připravujete mladé talenty? Je někde prostor pro zlepšení?

Petr Kotora: Vždy je co zlepšovat. Myslím si, že fotbal ve Vlašimi by měl mít více tréninkových ploch, hlavně travnatých. Nebyli bychom tak nuceni jezdit na hřiště třeba do Libže, kde pro nás připravili vždy perfektní podmínky. Jinak mají kluci ve Vlašimi pro trénink vše co potřebují. Při soustředění využíváme i zámecký park nebo třeba zázemí sporthotelu, kde je krom haly i regenerace, dobře nám tam také uvaří a ubytují nás.

Michal Budil: Zázemí, které ve Vlašimi je si myslím, že je na dobré úrovni, ale vždy je co zlepšovat. To myslím s tréninkovými plochami, kterých není nikdy dost, ale i při tomto současném režimu se výsledek dá docílit, a to jedině na základě přístupu nás trenérů, kluků, rodičů a dále i s podporou vedení klubu, se kterým máme velmi dobré vztahy. Za svou osobu mohu uvést, že v klubu není nic problém a vše se řeší především díky komunikaci, která je zde nastavena, což se mi moc líbí, protože vše je založené na komunikaci a když to funguje, tak to jde.

Šéftrenérem mládeže je Vlastimil Petržela, jak vnímáte jeho přínos pro klub?

Petr Kotora: Trenér Petržela má obrovské zkušenosti s dospělým fotbalem. Určitě vždycky chtěl, jako trenér dospělých, mít v kádru kvalitní hráče, kteří mají dostatek dovedností k tomu, aby se ve fotbale prosadili. No a nyní si je u nás ve Vlašimi, spolu s námi trenéry, může v mládežnických mužstvech vychovat.

Michal Budil: K šéftrenérovi mládeže Vlastimilu Petrželovi mohu uvést, že je to profesionál, který si ve svém osobním i fotbalovém životě prošel hodně. Právě tyto své zkušenosti může a snad i bude propagovat na trénincích a vůbec ve fungování mládeže ve Vlašimi, kdy vše je na začátku a cesta bude dlouhá, ale vše se dá na základě komunikace, která ve Vlašimi funguje na velmi dobré úrovni, dosáhnout.

Trenérské práci u mládeže se věnujete na úkor svého volného času. Jaké to je kloubit práci, rodinu a dosahovat dobrých výsledků?

Petr Kotora: Je to o tom, že když chci dělat fotbal, tak chci, aby to bylo naplno. Pokud bych si na fotbal neuměl udělat dostatek času, pak bych ho asi nedělal, nebo alespoň ne tak, jako doposud. Skloubit s prací se to dá jen díky tomu, že se vše kolem neuvěřitelně změnilo, zrychlilo, spoustu věcí vyřešíte emailem, telefonem a to je výhoda. Ale bez kolegů trenérů Michala Budila a nově také Martina Štětiny by to nešlo. Rodina je tolerantní spíše to se mnou prožívá, je to dobré. Uvidím jak v budoucnu, třeba si dám na nějaký rok od fotbalu pauzu.

Michal Budil: Abych se vyjádřil k propojenosti trénování – zaměstnání – rodina uvádím, že toto je spojení, které vyžaduje velmi silné úsilí a podporu ze všech stran, a to jak od rodiny, která je s tímto „posláním“ smířená. Trénovat jsem hlavně začal z důvodu, že syn hrál a hraje fotbal i nadále a postupem času jsme se dostali až do Vlašimi, kde jsem oba spokojeni, a to i vzhledem k tomu, že ve Vlašimi, jak jsem již uvedl, se dosti komunikuje a nic není problém, takže jsem tu nejen já, ale i syn spokojeni. Dále je tu zaměstnání, kdy jsem státním zaměstnancem ve služebním poměru. Má pozice mi umožňuje se pravidelně účastnit na trénincích a zápasech, ale někdy nastane i situace, kdy se ze služebních důvodů nemohu účastnit tréninku nebo zápasu. Stává se to sice zřídka, ale i v tento moment je klukům zajištěna plnohodnotná péče a přístup od kolegů Petra Kotory a Martina Štětiny, kdy Martin je taktéž svou mládežnickou iniciativou dalším velmi důležitým přínosem nejen pro kluky v rámci jejich rozvoje, ale i k trenérskému triu, které v současné době jsme. Závěrem musím uvést, že kdyby člověk jako trenér neměl podporu od rodiny a samozřejmě i zaměstnavatele, tak by se určitě nepodařilo dosáhnout takových výsledků, jak je tomu v současné době.

Jak celkově hodnotíte svou dosavadní kariéru u vlašimské mládeže?

Petr Kotora: Kariéra, to je silné slovo. Jsem u mládeže ve Vlašimi od roku 2011 a jdu postupně se stejným ročníkem kluků narozených v roce 2005. Málem bych zapomněl na Zuzku Fialovou, ano hrála s námi a velmi dobře, do konce přípravky malá slečna, nyní se věnuje atletice. Je pro mě s odstupem času příjemné vzpomínat, jak jsme od přípravky získávali fotbalové dovednosti. Ty první fotbalové krůčky, to že kluci nesměli zakopnout míč, ale vše řešit fotbalově. Kluci dostávali hodně branek, protože jsme hodně věcí kazili, ale to nevadilo, učili jsme se přece a zlepšovali se. Později ta konfrontace s talentovanými kluky na turnajích. Hlavně rád vzpomínám na mezinárodní turnaj ve Valašském Meziříčí, tam byl se mnou ještě i trenér Miloš Filip. Tady jsme jako desetiletí potvrdili druhým místem své dobré fotbalové dovednosti. No a dnes jsou kluci ve starších žácích U15. Hodně se jim daří, mají hodně úspěchů, někteří jsou i v reprezentaci. Potenciál do budoucna tu je a to je to, proč to jako trenér dělám.

Michal Budil: Celkově bych mé působení ve Vlašimi hodnotil jako velmi vydařené, a to na základě spolupráce s hlavním trenérem Petrem Kotorou, Martinem Štětinou a dále i s lidmi pohybujícími se kolem týmu – vedoucí mužstva pí. Čičatkovou, s bývalým vedoucím mužstva p. Lhotkou (Pečosem) působícím v současné době u dorostu Vlašim a dále hodnotím velmi kladně i spolupráci s vedením fotbalového klubu. K dosažení cílů je samozřejmě i prohlubování vědomostí a zkušeností, kdy se naše trenérské trio účastní na studiu UEFA B licence, kterou si všichni přejeme zdárně dokončit a případně pomýšlet i nad dalším postupem – UEFA A licenci. Toto si myslím, že je nedílnou součástí trenéra a jeho pohled na trenérský a hráčův posun k lepším výsledkům, kdy se na licenci setkáváme s lektory FAČR, kteří nám předávají své pohledy a zkušenosti na trénování, ale jsou i schopni si vyslechnout pohled od nás trenérů, kdy výsledkem toho by měla být a je určitá dokonalost pro další posun.

Co vás nejvíce motivuje k vaší práci s mladými hráči?

Petr Kotora: Ono se Vám musí sejít spoustu věcí, aby jste mohl říct, tohle mě baví, tohle mě motivuje. Musíte mít pohybově nadané hráče, určitě musíte mít rozumné rodiče a také šikovné kolegy trenéry. Mluvím-li o těch rodičích, tak to je strašně důležité, ta jejich důvěra, chci jim za to poděkovat. Největší motivací pro mě je pak ten celkový herní projev mužstva a také to, že z těch kluků tím sportem vychováme slušné a rozumné lidi.

Michal Budil: Motivaci mé osoby k výchově mládeže mohu uvést, že jsem si jako žák i dorostenec zahrál taktéž žákovskou i dorosteneckou ligu a chlapskou divizi v Táboře a poté jsem si ji s týmem vykopal i ve Voticích, odkud pocházím a mile rád na toto své období vzpomínám, a to jak na partu kluků, se kterými jsem v pubertálním věku mohl prožít mládí, ale také na své trenéry, které jsem plně respektoval. Vzal jsem si od nich v současné trenérské kariéře dosti a snažím se to předávat dále do kluků. Výsledkem toho všeho snažení je fakt, že jsou dosahovány výsledky a je především předváděna téměř dokonalá hra, kterou bych v současné době přirovnal ke stylu SK Slavia Praha, kdy to hlavně dokazujeme na hřišti a i v zákulisí. Kluci, kteří byli nominováni na dětskou olympiádu pořádanou v Severních Čechách ji ovládli a byli za to oceněni, dále lze samozřejmě uvést, že o kluky je velký zájem z akademií, které hrají celostátní ligu a v neposlední řadě je dost velkým cílem i skutečnost, že jsou kluci zařazeni i v širší nominaci reprezentace U15. To vše je za dosti učinění výsledku práce, kterou s kolegy dělám a mít starosti s tím, že pořád někdo z velkoklubů volá, jezdí se koukat na naše zápasy a to jak mistrovské, tak i přátelské je velmi příjemná starost. K tomu lze dodat, a to vědí jak samotní kluci, rodiče, ale i vedení klubu, když budou nadále ve Vlašim a dají nám možnost je trénovat, tak o ně bude „boj“ neustále a i když se někam dostanou, tak to bude čest naší práci, že jsme vychovali kluky, které fotbal baví, baví tím i lidi okolo sebe a dělají to s radostí. Právě to je cíl naší trenérské práce. Úplně na závěr uvádím, že ve Vlašimi je týmová a kamarádská parta, která nás trenéry i samotné kluky posouvá dále.