Jiří Veselý: Na Vlašim vzpomínám velmi rád!

V minulém týdnu jsme vyzpovídali Dušana Lizáka, se kterým jsme zavzpomínali především na přelomovou sezónu, kdy tým postoupil do druhé ligy. Nyní jsme si pro pár odpovědí vybrali dalšího hráče, který byl u zrodu postupu – obránce Jirku Veselého. Ten kromě poctivé práci na hřišti z postu obránce tým vedl i ve dvou soutěžních zápasech jako hlavní trenér. 

Jirko, jak vzpomínáš na své působení ve Vlašimi?

Na moje angažmá ve Vlašimi vzpomínám určitě jen v dobrém a moc rád. Samozřejmě Kladno je sice mojí srdeční záležitostí, ale hned po tom je právě Vlašim, kde jsem zažil nejlepší období ve fotbale. Byl jsem pod Blaníkem myslím čtyři a půl roku a hrát takhle dlouho sto kilometrů od domova, tak se vám tam určitě musí líbit (usmívá se).

Jaké období vlašimského angažmá bylo to nejlepší?

Nejlepší období bylo určitě ve třetí lize, kde byl náš tým jako továrna na výhry. Sedm zápasů bez porážky pro nás nebyl problém. 

Na jaký zápas v modro-bílém dresu vzpomínáš nejraději? 

Nejvíc v hlavě mi utkvěl určitě zápas, který jsme vyhráli 10:1 nad týmem Blšan. Určitě bych ještě vzpomněl na zápas proti béčku Sparty, kde tehdy hrál ještě Bony Wilfried a další. Do třetice musím zmínit pohárové utkání s Plzní, to už bylo ve druhé lize. Viktorka tehdy byla v top formě a nám se jí podařilo pořádně potrápit. 

Jaký byl podle tebe naopak nejhorší? 

Marně vzpomínám na utkání, který byl vyloženě katastrofální. 

Co vzpomínky na kabinu? 

V kabině jsme měli výbornou partu a k tomu se přidali i báječné vztahy s našimi fanoušky. Nakonec jsme utvořili takovou rodinu. Fandové s námi jezdili na zápasy, zpívali jsme a po vítězných zápasech jsem jezdil domů nad ránem (směje se). 

Určitě i já si vzpomínám na časy, kdy nebyl problém vyrazit do Chebu a dalších podobných destinací….

Abych pravdu řekl, tak takovou součinnost mezi hráči a fanoušky jsem já osobně nikde jinde nezažil. Dokonce si i vzpomínám na utkání v Písku, kde domácí fanoušci napadli naše a my jako hráči jsme neváhali a šli našim fandům pomáhat a uklidňovali jsme situaci. 

Pokud by jsi měl vzpomenout základní sestavu “továrny na výhry”? 

Tak v bráně to byl určitě Michal Toma. Do obrany jsem patřil já s Tomášem Šilhavým, Jirkou Petrů, Martinem Schusterem a Lukášem Vebrem. Záloha? Tak tam byl Jindra Stejskal, ale ten byl často zraněný. Určitě si pamatuji i Ondru Průchu, Lukáše Křečka, Dušana Lizáka, Jakuba Balšánka, Miloše Juhásze a na hrotu si vzpomínám na Zdeňka Vořechovského, Michala Veselého a Honzu Jíchu. 

Vybavuješ si i současného lídra týmu Láďu Jandu?

Pravda Jandys tam byl tehdy také. Byl mladý, bylo mu tak sedmnáct a už začínal nakukovat do sestavy a pokud se nepletu, tak svou kariéru strávil jen ve Vlašimi, což je určitě unikát. 

Sleduješ pořád dění ve Vlašimi?

Výsledky Vlašimi určitě pořád sleduji a koukám na i na web. 

Kam směřovaly tvoje kroky po odchodu z Vlašimi?

Z Vlašimi jsem odešel do Kunic, kde jsme hráli v ČFL taky o postup Z Kunic jsme se vydal do Roudnice nad Labem. Nakonec jsem se ve třiatřiceti vrátil na Kladno a nyní nastupuji ve svých čtyřiceti letech Libušín, která hraje A-třídu a pro fotbal mě vychovala. Sportovního vyžití mám dost, protože k tomu ještě trénuji druhou futsalovou ligu na Kladně. 

Takže sportovního vyžití je stále dost…

Fotbal je moje životní láska a moje partnerka to v určitých mezích toleruje. určitě se najdou chvíle, kdy se jí to nelíbí. 

(foto: František Šich)