Vzpomínka na Bohumila Hlaváče

Bývalý fotbalista, trenér a věrný fanoušek! Tím vším byl pro náš vlašimský klub pan Bohumil Hlaváč, který při sepisování vzpomínkové publikace 100 let fotbalu ve Vlašimi poskytl autorům knihy rozhovor, kde zavzpomínal na svou aktivní kariéru hráče i trenéra. 

Bohumil Hlaváč odehrál v československé lize v dresu Brna bezmála šest desítek zápasů a v pěti případech se zapsal i mezi střelce. Ve Vlašimi pod bájnou horou Blaník jeho hvězda zářila dál. Nejprve na zeleném pažitu a následně na trenérské lavičce. „Bohatost mých zážitků je dána nejlepším sportem na světě, který se jmenuje fotbal!“ prozradil Bohumil Hlaváč.

Čeho si ve vaší kariéře nejvíce ceníte?

Cením si celé své sportovní aktivity, která pro mne vyvrcholila mezinárodní soutěží a pak měla dlouhé pokračování ve Vlašimi. Nejsilnější hráčské zážitky jsou spojené s evropskou soutěží Pohár veletržních měst, ve které jsme odehrál osmnáct zápasů. Ale hrát pět let první a dvanáct let druhou ligu, na to se nikdy nezapomíná. Také nezapomenu na kvalifikaci na olympiádu v Tokiu. Hrál jsem ji celou, jenže pak jsem nebyl nominován na závěrečný turnaj. Nikdy jsem tohle zklamání z paměti nevymazal. Najdou se i další věci, které by bylo lepší pustit z hlavy. Třeba tělesné indispozice, které jsme musel překonávat.

Z role hráče jste přešel na trenérský post. Jak jste se k tomu dostal?

To je již tak dávno, takže si na jednotlivé okolnosti už nevzpomínám. Vím jen, že jsem tuto odpovědnost přijal. Úspěšných i neúspěšných chvil bylo tolik, že žádnou nevyzdvihuji a nevrací se mi v paměti.

Co bylo základem úspěchu vlašimských barev pod vaším vedením?

Fotbal je souboj dvou hráčů o jeden míč za podpory dalších deseti spoluhráčů. Kolektivní hry jsou postaveny na tom, že jednotlivec je jen jeden článek mužstva. Základem úspěchu byl tedy kolektivní přístup hráčů , těch na hřišti, ale i náhradníků. Hodně záleží na podpoře v hledišti.

Kolik tehdy chodilo ve Vlašimi diváků na fotbal?

Návštěvy byly poplatné době bez televize. Na zápasy ve Vlašimi chodilo 2.500 diváků. Pokud se hrály zápasy o čelo tabulky a postup, přišlo i 5.000 diváků. Pokud lidé chtěli vidět fotbal, museli dorazit na stadion.

Na jakou generaci hráčů vzpomínáte nejraději?

Na všechny, které jsem vedl. Moje období u týmu se projevovalo dlouhodobě výbornou úrovní chování hráčů na hřišti i mimo něj. Je to důkaz, že podmínky v klubu a jeho řízení byly v té době na vysoké úrovni.

Jaký trenérský úspěch vás nejvíc zahřál u srdce?

Nejvíce jsem si cenil toho, s jakým zájmem hráči přistupovali k aktivnímu tréninku a pak k výsledkům. Čím větší byl úspěch, tím větší zájem byl fanoušků, čímž byla oceněna moje práce.

Co zdobilo vlašimský fotbal na hřišti i mimo něj?

Vlašim hrála vysoké soutěže a nikdy se nepovyšovala nad jiné soupeře, i když kontroverzních situací se vyskytlo dost. Ale nikdy nebyly zneužity. Vzhledem ke svému věku a dlouholetému bydlení ve Vlašimi se domnívám, že dlouhodobá úroveň fotbalu ve Vlašimi si zaslouží celkové uznání.